Černé fondy slánské radnice

2010-10-07 18:14:05, - redakce

V reakci na článek o diletantismu starosty, který neoprávněným podnikáním a zandebáním povinností při správě cizího majetku připravil město o desítky milónu korun, se autor článku zabývá právní stránkou této kauzy. Vysvětluje, že starosta zanedbal důležité zákonné povinnosti a zřídil černý fond, na kterém podnikal bez souhlasu zastupitelstva. Za 12 let naspořené peníze, na úkor oprav bytového fondu, pak chce použít na financování volebního programu ODS. Aby bylo vyloučeno, že starosta spáchal tímto jednáním trestný čin, navrhuje autor článku provedení nezávislého auditu, který by vážná podezření případně vyloučil. 

V článku "Kdo připravil Slaný o desítky milionů korun" se autor příspěvku zamýšlí nad osobní odpovědnosti starosty Ivo Rubíka za hospodaření města. Má pravdu v tom, že jestliže byly desítky milionů korun uloženy bez užitku a po mnoho let na účtu určeném pro podnikatelskou činnost, pak hypotetické ztráty z takovéhoto pseudopodnikání mohly být dokonce ještě větší, než autor vyčíslil. Záleží ovšem také na tom, kdo a za jakým účelem podnikal. Město už ze své podstaty podnikatelem není a není divu, že podnikat ani neumí. Toto prokazuje nejen tento případ, ale i další ztráty z neoprávněné manipulace s veřejnými penězi, neprůhledných výběrových řízení nebo nedůsledných kontrol.

Všechny obce, nejen Slaný, hospodaří výlučně s veřejnými prostředky. Jejich prvořadým cílem je finančně zajistit veřejné služby podle schváleného rozpočtu, o kterém rozhoduje zastupitelstvo v samostatné působnosti, případně rada nebo starosta v rámci zmocnění. Samostatné kompetence starosty, vyplývající ze zákona, jsou velice omezené. Musí plnit úkoly, které mu uloží rada. Starosty Ivo Rubíka se musím z hlediska odpovědnosti za výsledky podnikání zastat, protože ani od něj nelze očekávat nějaké podnikatelské vlohy a ani proto nebyl třikrát zvolen starostou. V čem se ho však zastat nemohu je to, že jako vrcholný představitel Městského úřadu ve Slaném porušuje zákony, které se k jeho činnosti bezprostředně vztahují.

Jak se tedy tomuto, ale ne jedinému nehospodárnému nakládání s veřejnými penězi mohla rada města, jeho vedení i starosta vyhnout, je naprosto evidentní. Stačilo dodržovat platné zákony, nepřekračovat zákonem určené kompetence a také plnit stanovené povinnosti vyplývající z funkce, včetně zabezpečení důsledné a nezávislé kontroly.

Stěžejní otázkou nejen ekonomickou, ale i právnickou je, zda peníze získané z pronájmů veřejného majetku, a jsou vynakládány na jeho údržbu a opravy, mají být obsahem vedlejší podnikatelské činnosti a sledovány na mimorozpočtových účtech, bez jakékoliv veřejné kontroly.

Výše nájemného je fixně stanovena vyhláškou, resp. konkrétními smlouvami. Vzhledem k zanedbanosti bytového fondu a ostatní občanské vybavenosti jsou výdaje neregulovatelné, pokud nejdou na vrub zhoršení kvality bytového fondu. O jaké podnikání se tedy jedná, tvoří-li se zisk na úkor zanedbanosti bytového fondu, odkládání oprav nebo investic a vnitřní zadluženosti systému, je dosud nezodpovězenou otázkou. Jestliže účel zřízení takovéhoto mimorozpočtového fondu není dostatečně průhledný a odsouhlasený zastupitelstvem, nelze jej jinak nazvat než "černý fond", jehož prostřednictvím jsou mimo veřejnou kontrolu vyváděny prostředky z rozpočtu.

 Jestliže připustím (a jde to opravdu hodně těžko), že opravy bytového fondu a občanské vybavenosti jsou skutečně předmětem podnikání, základní odpovědností rady města a starosty bylo všechny finanční operace, které provedli v předchozím kalendářním roce, vždy zúčtovat  zastupitelstvu v závěrečném účtu. Případné zisky nebo ztráty z podnikatelské činnosti je povinné každoročně převést do městského rozpočtu. Pak by nebylo možné, bez jakékoliv kontroly, peníze bez užitku kumulovat na zvláštním účtu vedlejší hospodářské činnosti. Byla zde například možnost snížit vykazované ztráty z rozpočtového hospodaření, nebo zůstatky využít na jiné účely, na které se prostředky nedostávaly. Jen v rámci rozpočtu měly být přebytky z podnikatelské činnosti každoročně rozděleny na jednotlivé položky a akce a tak měly být podrobeny schválení zastupitelstvem a takto musely být pod veřejným dohledem.

Tady je již nutné konkrétně citovat § 6, odst. 3, zák. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, který tuto povinnost výslovně nařizuje a který byl velice pravděpodobně fatálně porušen.  Jestliže zákon v tomto ustanovení nebyl naplněn a po dlouhá léta byl veden "černý fond", s kterým starosta hospodařil bez jakékoliv veřejné kontroly, je tato situace velice vážná a upozornění na toto jednání již přesahuje rámec předvolebního boje. Do kontextu porušování zákonů už pak zapadají odhalení zastupitele dr. L. Pešky (KSČM), který při předložení návrhů na rozpočtová opatření na zapojení zůstatků na zvláštním účtu do rozpočtu těsně před volbami, a to na plnění volebního programu ODS, v souvislostech odhalil. Spolu s nedostatečnou kontrolní funkcí vnitřního i vnějšího auditu a nechutí poskytovat jakékoliv informace, se kruh nepřímých důkazů o porušování zákonných pravidel a postupů uzavřel.

Bude proto nezbytné, ať už starostou města bude zvolen kdokoliv, provést tzv. forenzní audit, zaměřený na odhalení možných účetních podvodů, zpronevěr a obdobných protiprávních stavů. Je nutno zkontrolovat, zda se nejedná na mimorozpočtovém účtu podnikatelské činnosti o klasické rozpočtované příjmy a výdaje, které musí být zastupitelstvem schváleny. Je to jeho zákonná pravomoc a nikdo jiný ji nesmí zneužít.  Jen výsledky forenzního auditu mohou potvrdit nebo vyvrátit podezření, zda se nejedná o neoprávněné nakládání s veřejnými prostředky a porušování povinností při správě cizího majetku.

Ing. Dosoudil, člen zastupitelstva města a místopředseda finančního výboru