Do Kuvajtu ano či ne

2018-05-01 08:47:17, - redakce

Bylo čím dál více zřejmé, že se blíží pozemní operace na Kuvajtské území s cílem Kuvajt osvobodit.  (Další pokračování vzpomínek na Válku v Zálivu.)

Velení praporu tak muselo řešit další nepředpokládaný problém a to zda jednotka má schválený mandát vstoupit na území třetího státu.Věc byla komplikovanější o to, že generálové v Praze se cítili vázáni mandátem schváleným Federálním shromážděním, který v podstatě předpokládal působení za frontou, což byl z jejich pohledu pádný argument k tomu aby postup do Kuvajtu neschválili. Nechtěli na sobě nechat riziko případných  větších ztrát.  Přitom Američané a Saúdští Arabové protichemickou ochranu potřebovali a naše odmítnutí žádosti na účast v pozemní operaci by nepochopili. Velení praporu a vojáci na místě  pochopitelně museli reagovat na vývoj situace bezprostředně a riziko rozhodování převzali na sebe. Dne 24. února 1991 po půlnoci spojenci zahájili pozemní ofenzivu s cílem vytlačit Saddáma Husajna z Kuvajtu - Irák totiž ignoroval spojenecké ultimátum. Tehdy také přišel další z krizových momentů, kdy generalita  v depeši zakázala, aby českoslovenští vojáci u prvosledových saúdských brigád překročili hranice Saúdské Arábie a Kuvajtu. To by ovšem znamenalo, že by v případě iráckého útoku chemickými zbraněmi spojenecké saúdské jednotky byly ponechané bez ochrany.  Je nadmíru jasné jak by mise do té doby úspěšné jednotky skončila. Jako velení praporu jsme se rozhodli jinak, než nám přikazovali generálové z domova. Čechoslováci se tak zapojili do chystaného osvobozování Kuvajtu jaksi "načerno".
Nutno přiznat, že později V. Havel a L. Dobrovský rozhodnutí velení praporu schválili (bez souhlasu parlamentu). Dalším politikem, který podporoval rozhodnutí byl A. Vondra. V únoru v souvislosti s válkou v Zálivu a dalšími tehdejšími ohnisky napětí (Pobaltí, Balkán) poradce prezidenta Václava Havla Alexandr Vondra prohlásil, že Československo hledá garance pro svoji bezpečnost a že by NATO mohlo zvážit nějakou formu dohody či deklarace, kterou by tyto garance poskytlo.
 Bezprostřední alianční reakce nebyla příliš nadšená, a tak bylo důležité, aby chemici v Zálivu nadále budovali dobré jméno země a představili Československo jako spolehlivého partnera.  
Jmenovaní politici tak věděli jak se k problému postavit - prostě chtěli vstoupit do NATO. Pražská generalita "neposlušnost" velení až do konce mise nerozdýchala.

L.Šmehlík

(pokračování příště)