SLÁNSKÉ NOVINY

Kdybych já byl ministrem školství

2020-11-12 17:02:00, - redakce

V poslední době se hodně diskutuje o uzavření škol i o tom, jaké to má všeliké důsledky. Jestli a kdy se mají alespoň ti nejmenší školáci vrátit do školních lavic a jaké to může mít další důsledky a dopady. Ale kdybych já byl ministrem školství, řešil bych to úplně jinak! Je fér ještě doplnit, že na tuhle myšlenku mne v krátké diskusi přivedl pan Jiří Hruška. Já ji tedy jen uchopil a trochu rozpracoval.

Celý ten můj námět kombinuje již dávno praktikovanou formu škol v přírodě a nově zavedené tzv. "bubliny", které známe především ze sportovního prostředí. Vypadalo by to asi následovně: 

V pondělí ráno se žáci první, ale třeba i druhé, třetí nebo čtvrté třídy shromáždí v jejich třídě ve škole. Tam jim jsou všem provedeny testy na covi (tedy ty, co jejich vyhodnocení trvá cca 15 minut) a pokud vše proběhne bez závad a testy jsou negativní, celá třída, včetně třídní učitelky a 1-2 pracovnic školní družiny či jiných vychovatelek (zaskočit může i některá z maminek v případě zájmu), se odebere do autobusu. Ten je odveze do nějakého vhodného ubytovacího zařízení, kde se ubytují, poobědvají a pak začne pro ně běžný výukový program. Dopoledne běžné školní hodiny, odpoledne nějaké vycházky, hry i zpívat by se možná mohlo. A v pátek po obědě opět přijede autobus a děti odveze zpět domů k jejich rodičům. Sobotu - neděli stráví děti doma a v pondělí ráno opět nastoupí do školy, podstoupí test a pak znovu odjedou na školu v přírodě. 

Samozřejmě, netřeba dodávat, že testován by byl i personál ubytovacího zařízení a s dětmi by se po dobu jejich pobytu v daném zařízení nikdo jiný nestýkal. 

První otázka, která každého asi napadne je, kdo by to platil

Tady je ekonomika dost jednoduchá. Rodič, ve většině případů maminka školáka, má nárok na příspěvek od státu (tzv. ošetřovné) ve výši 60% hrubé mzdy. I když vyjdeme z běžné hrubé mzdy ve výši 20.000 Kč (u většiny zaměstnanců je výrazně vyšší), tak je to 600 Kč na den a osobu. V případě, že by maminka byla s dítětem doma, obdržela by za týden 3000 Kč od státu. A tuhle částky by tedy stát mohl ušetřit, pokud by školy nebyly zavřeny, výuka byla zajištěna a zároveň by stát mohl takto uspořenou částkou zajistit náklady spojené s dětmi na těchto školách v přírodě. Jsem přesvědčen, že s ohledem na výši průměrné mzdy by úspora státu na nevyplaceném OČR byly dokonce vyšší, než vyplacený příspěvek na žáka na škole v přírodě.  

A zároveň je zřejmé, že daná částka (tedy 3000 Kč na týden) by bohatě stačila jak na ubytování a stravu dětí na škole v přírodě i potřebný test, tak i na jejich dopravu tam i zpět. Vězte, že o cenách ubytování, stravy a dopravy něco vím, neboť v tomto oboru podnikám již přes 30 let.

Tudíž z výše uvedeného vyplývá, že tento týden v přírodě by rodiče školáků nestál vůbec nic!

A teď se zkusme podívat na to, kdo všechno by takovýmto řešením vzniklé situace vydělal (obrazně i fakticky):  

Školy 

Všichni kantoři i pedagogičtí pracovníci uvádějí, že dálková výuka pro malé děti je velmi obtížná a bez pomoci rodičů se nedá zvládnout. Školy a učitelé by tedy při tomto řešení pokračovali v klasickém režimu školního vyučování, jen pravda v trochu jiném prostředí. Vzniklé vícenáklady by patrně byly minimální. 

 Rodiče 

 I když je příspěvek státu na OČR jistě nezanedbatelný, vždy pokrývá jen část jejich běžného příjmu. Příjem rodiny by se tedy nezkrátil. Navíc, z odvedeného zdravotního a sociálního pojištění by dále profitoval i stát. Což u příspěvku OČR samozřejmě není. 

Zaměstnavatelé 

Je známou pravdou, že velká absence maminek na OČR působí některým firmám a institucím nemalé organizační problémy. Tímto řešením by tedy nevznikly. A nezanedbatelným faktem je i to, že i zaměstnavatel odvádí za své zaměstnance určitý příspěvek do sociálního a zdravotního fondu pojištění státu. 

Ubytovatel 

Pro něj je alternativou tohoto řešení v současné době jen uzavřený objekt a zaměstnanci buď na ulici nebo v lepším případě na 60% mzdy. Ubytovatel sice může čerpat tzv. ANITICOVID, který pokrývá 60% - 80% vyplacených mezd (nikoliv všech vzniklých mzdových nákladů!), ale to rozhodně nestačí na udržení provozu takovéhoto zařízení. Díky škole v přírodě by tedy provozovatel objektu měl zaručen příjem za ubytování i stravování, nemusel by propouštět, stát by mu nemusel vyplácet náhrady mezd. Navíc, pochopitelně z utržených peněz by rovnou 15% odváděl státu ve formě DPH. A rovněž další odvody DPH by stát utržil za nákup potravin, vytápění či svícení (i elektřina a plyn se musí platit a tyto platby jsou zatíženy odvodem DPH) atd. 

 Dopravci 

I majitelé zájezdových autobusů by se dokázali v této variantě uplatnit. Autokaroví dopravci patří k jedněm z nejpostiženějších segmentů naší ekonomiky. Většina zájezdových autokarů stojí již od jara na různých parkovištích po celé republice bez šance, že by jejich majitelé mohli někde získat nějakou práci. Jedná se o stovky, možná až tisíce autobusů. A ke každému autobusu přidejme také alespoň jednoho šoféra. Tahle přeprava by většinu firem asi nespasila, ale byla by to alespoň nějaká práce. A opět by se na tom přiživil stát - autobus, než někam vyjede, tak musí natankovat naftu, která je zatížena nejen DPH, ale také vysokou spotřební daní. A když už bus vyrazí někam za město či do hor, tak určitě alespoň pár kilometrů ujede po nějaké dálnici. Takže pár kaček by připlulo i do našeho státního fondu dopravy a údržby dálnic a silnic. No a nezapomínejme, že i z dopravy se odvádí státu 21% DPH.  

Takže, když to takhle posčítám, tak se mi zdá, že ve finále by možná stát na všech těch dalších příjmech získal více peněz, než původně na danou akci vydal. Tudíž se nabízí otázka, proč se tak neděje. Je to opravdu tak složité zorganizovat?

Pro letošní podzim je možná již pozdě.  Ale pro příště, pane ministře ...


L.Peška

Naše město