SLÁNSKÉ NOVINY

Sportovní hvězdy ve Slaném

2010-08-24 16:47:43, - redakce

Martina Sáblíková, patrně největší naše současná česká sportovní hvězda, se ve Slaném objevila zatím dvakrát. Vždy však její návštěva byla spíše v režimu neoficiální nebo dokonce utajená. Na okolnosti těchto návštěv, ale i na další postřehy ze zákulisí přípravy této sportovkyně  jsme se zeptali Ladislava Pešky.

První návštěva  Martiny ve Slaném spadá do začátku mého působení ve funkci předsedy Českého svazu rychlobruslení, tedy někam na podzim 2003. V té době byly osobní vztahy v rámci českého rychlobruslení dost neutěšené. Lidově se dá říci, že si různé skupiny házely klacky pod nohy, jak mohly. Je pravdou, že tréninková skupina Petra Nováka, do které patřila i Martina Sáblíková, se v té době dost ostře vymezovala proti další skupině bruslařů na dlouhé dráze, kteří působili v oddílu Reinpo. Takže někdy v říjnu 2003 mne kontaktoval Petr Novák a požádal o osobní schůzku, na kterou tehdy s ním přijela do Slaného i Martina Sáblíková společně s jejími rodiči.  V podstatě si chtěli vyjasnit, co mohou od nově zvoleného předsedy svazu čekat. V době, kdy jsem se stal předsedou ČSR,  jsem přebíral svaz se statisícovými dluhy z předchozího období a prakticky  prázdnou pokladnou, takže mnoho jsem jim toho slíbit nemohl. Martina Sáblíková v té době patřila sice k velkým sportovním nadějím českého rychlobruslení, ale nejlepší její dosavadní výsledek  bylo 21. místo na juniorském mistrovství světa.  Petru Novákovi však tehdy stačilo i jen ujištění, že chci podporovat sportovní podmínky všech rychlobruslařů dle možností svazu.  Bohužel, nám všem bylo jasné, že v nejbližším období bude muset být financována poměrně nákladná příprava rychlobruslařů na dlouhé dráze především ze soukromých prostředků každého závodníka.

Dodnes mi není jasné, jak  to  mohli rodiče Martiny Sáblíkové finančně utáhnout, ale povedlo se jim to. Svaz v zimě 2003/2004 opravdu neměl na nic víc, než na zaplacení letenek a ubytování pro Martinu a jejího trenéra na těch největších sportovních akcích - především Mistrovství světa juniorů v Norsku, kde se Martina poprvé výrazněji prosadila na mezinárodním poli a obsadila 4. místo.

Sportovní přípravě Martiny Sáblíkové tehdy napomohla i určitá shoda náhod. V lednu 2004 získala na Mistrovství světa juniorů v Číně Kateřina Novotná stříbrnou medaili v shortracku, což byl pro světovou sportovní veřejnost opravdu šok, protože medaile z těchto soutěží dlouho předtím i dlouho potom byly vyhrazeny téměř absolutně jen závodníkům z asijských zemí. Jen o pár týdnů později pak Kateřina Novotná získala další bronzovou medaili na Mistrovství Evropy. A toho si již všimli i některé sportovní kruhy u nás, takže o pár dní později mi telefonovali z armádního centra Dukly Praha s tím, že by měli zájem zařadit Kateřinu Novotnou do jejich střediska. Při osobní návštěvě jsem však v Dukle vysvětlil, že Kateřina již působí v jiném sportovním centru - Olympu Praha, ale že jim můžeme nabídnout jinou talentovanou rychlobruslařku - Martinu Sáblíkovou. Přesto, že o ní do té doby vůbec nic neslyšeli, podařilo se mi vyjednat přijetí jak Martiny, tak i jejího trenéra do tohoto prestižního sportovního oddílu. Díky tomu se jejich materiální zázemí alespoň o něco zlepšilo.  

Druhá návštěva Martiny Sáblíkové ve Slaném se odehrála v prosinci 2005 a byla možná ještě utajenější, než ta první. I tato návštěva měla svůj prapůvod v osobních sporech mezi trenéry a závodníky na úseku dlouhé dráhy. V té době byl naším nejlepším juniorským závodníkem Tomáš Ptáčník, který patřil do tréninkové skupiny Reinpo. A bylo veřejným tajemstvím, že vztahy mezi Tomášem na straně jedné a Martinou a jejím trenérem na straně druhé, byly více než napjaté.  Představa, že se tito tři budou více než týden pohybovat společně v jedné hale, v jednom hotelu v jedné jídelně, a že  to dopadne dobře, byla zcela naivní.  A právě o tom mne přijeli do Slaného Petr Novák a jeho svěřenkyně přesvědčit. Seděli jsme tehdy celý večer v kavárně Willson a probírali všechny aspekty situace i možnosti jejího řešení. Na straně jedné bylo jasné, že Martina v té době již jednoznačně patřila k favoritkám nadcházejícího  Mistrovství světa  juniorů (a také jej později i vyhrála). Na straně druhé bylo obtížné najít sportovní argumenty proto, aby svaz nenominoval v té době nejlepšího juniora, byť  jeho sportovní ambice byly diametrálně odlišné. Nakonec jsem se však na jednání předsednictva, které rozhodovalo o konečné nominaci na toto MSJ, přiklonil k variantě bez Tomáš Ptáčníka. Z pohledu dalšího sportovního vývoje Martiny Sáblíkové, i rozvoje rychlobruslení v ČR vůbec, to bylo dozajista správné rozhodnutí.  Pokud se však na to zpětně podívám očima Tomáše Ptáčníka, cítím i dnes, že vůči němu to byla určitá křivda.

Vítězství na tomto juniorském mistrovství světa i další úspěchy Martiny v závodech světového poháru pak posunuly Martinu Sáblíkovou do okruhu medailových favoritů na Zimních olympijských hrách v Turíně v únoru 2006.  Ještě před zahájením her se mi podařilo s vedoucím české olympijské výpravy, panem docentem Františkem Dvořákem, dohodnout, že vlajkonoškou české výpravy se stane právě Martina. Je pravdou, že tehdy v Turíně byla trochu složitá situace v tom, že velká skupina sportovců, především lyžařů, bydlela v olympijské vesnici v Sestriere cca 100 km od Turína a řada našich předních závodníků - Kateřina Nemannová, Lukáš Bauer a další na slavnostní zahájení vůbec necestovali. Hokejisté na úvod Her v Turíně ještě nebyli, takže výběr Martiny na tuto čestnou funkci byl o něco jednodušší. Pro tehdy devatenáctiletou závodnici to byla opravdu velká čest a Martina si ji dodnes považuje.   

Z medailových nadějí Martiny v Turíně nakonec zbylo  "jen" 4.místo, ale televizní přenos i dramatická jízda na trati 5.000 metrů způsobily to, že se Martina stala doslova přes noc českou sportovní hvězdou.

V té době se mi také podařilo završit více než roční úsilí o zajištění sponzorů pro naše rychlobruslaře. Již více než rok jsem přesvědčoval představitele jedné z největších našich sportovních agentur, firmy SPORTINVEST,  aby svoji pozornost zaměřili i na naše rychlobruslařky.  Několik týdnů po turínské olympiádě uzavřela Martina Sáblíková a firma Sportinvest smlouvu, která znamenala výrazné ekonomické zlepšení finančního zabezpečení Martiny Sáblíkové, jejího trenéra  i celé  její tréninkové  skupiny. Že to ze strany Sportinvestu rozhodně nebyla špatná investice, svědčí sportovní úspěchy Martiny v dalších letech.

Asi naposledy jsem Martinu viděl na olympiádě ve Vancouveru. Zde jsem již byl jako zástupce CK SLAN tour se skupinou našich klientů, ale její závod na 3.000 metrů jsem si nemohl nechat ujít. A tak jsem byl velmi rád, že jsem mohl Martině fandit i zamávat v jejím prvním olympijské zlatém závodě.